Nahrávání ...
„Jenny Wildeová rozhodně nebyla žádnou zázračnou knihovnicí. Bylo až dojemné, jak usilovně se snažila zakrývat své profesní nedostatky. Nikdy nepřiznala, že by neznala nějakou knihu. Přesvědčovala nás, že je četla všechny, včetně těch neexistujících, jejichž názvy jsme si vymysleli. Ale její srdce bylo vřelé, až mateřské. Instinktivně poznala, když byl některý ze studentů v nouzi. Uměla vzbudit důvěru a poskytnout pomoc – radu, jídlo i peníze – aniž by tím mladého muže ponížila.“ – Student Fritz Bamberger
Tady je třeba zmínit, že tentýž Fritz Bamberger byl ve volném čase členem Berlínského
Práci knihovníků a knihovnic dříve vykonávali vedle své hlavní činnosti profesoři. Knihovnictví se však postupně stávalo stále komplexnějším a byli k němu potřeba speciálně vyškolení lidé.
To mohlo být pro mužská ega profesorů potupné. Jenny Wildeová si z toho naštěstí nedělá těžkou hlavu a spoléhá se na to jediné, co ji skutečně posouvá dopředu: na svou profesionalitu. Jenny Wildeová je totiž víc než laskavá školní máma – je vynikající a ambiciózní knihovnicí.
Pokud nejsou knihy v knihovním katalogu, nelze je vypůjčit. Systém je vším. Jenny Wildeová a její kolegové se řídí tzv.
Tento standardizovaný systém umožňuje výměnu knih mezi knihovnami. Jinými slovy – katalogizace knihovny je na svou dobu vysoce moderní a otevřená a usnadňuje výpůjčky studentům po celém světě.
Vydej se po stopách Jenny Wildeové a najdi její rukopis v knihách, které jsou považovány za zapomenuté.
Výjimečným fenoménem knihovny Vysoké školy vědy o židovství jsou takzvané „knižní ocásky“. Mnohé knihy jsou tak tenké, že na ně nelze připevnit hřbetní štítek.
A tak se vzadu do knihy vlepí proužek papíru se signaturou – prostě takový ocásek. A psst… dávej pozor, tyto zvláštnůstky budou později důležité!
