Narodila se v roce 1902 v ortodoxní židovské rodině v berlínské čtvrti Scheunenviertel. Její dětství se vyznačovalo materiálním strádáním a přísně náboženskou výchovou.
Již během školních let na veřejném gymnáziu v Berlíně-Weißensee projevovala Jonas velký zájem o židovství a vyjádřila přání stát se rabínkou. Za tímto cílem šla navzdory v té době převládajícím omezením pro ženy v náboženských vedoucích funkcích. V roce 1924 začala studovat na Vysoké škole vědy o židovství v Berlíně. Své studium financovala učením na různých berlínských školách.
Regina Jonas dokončila svá studia v roce 1930. Její diplomová práce s názvem „Může žena zastávat rabínský úřad?“ byla odvážným krokem, který zpochybnil tradiční genderové role v judaismu. Navzdory kladnému hodnocení její práce se zpočátku nemohla zúčastnit ústní rabínské zkoušky, protože vedoucí její diplomové práce, profesor Eduard Baneth, nečekaně zemřel.
Teprve v roce 1935, v době, kdy nacistický režim zesiloval represivní opatření proti židům v Německu, byla Regina Jonas vysvěcena rabínem Maxem Dienemannem, předsedou Liberálního rabínského sdružení. Stala se tak první vysvěcenou rabínkou v historii. Navzdory tomuto historickému úspěchu nedostala vlastní obec a věnovala se především výuce a duchovní péči. Promlouvala v liberálních synagogách, pečovala o nemocné a staré lidi a pracovala v ženské věznici.
Když v roce 1941 začaly deportace židů z Německa, situace Reginy Jonas se dramaticky zhoršila. Dne 6. listopadu 1942 byla spolu se svou matkou deportována do terezínského ghetta, kde v extrémních podmínkách pokračovala v pastorační činnosti. V Terezíně přednášela a podporovala nově příchozí, aby zmírnila jejich šok z deportace. V říjnu 1944 byla deportována do koncentračního tábora Osvětim-Březinka a zavražděna.
„Náš židovský národ byl Bohem zasazen do dějin jako národ požehnaný. Být ‚požehnaný‘ od Boha znamená udělovat požehnání, dobrotu a věrnost na každém kroku.“