V Berlíně studoval na univerzitě a na Vysoké škole vědy o židovství, kde byl v roce 1897 vysvěcen na rabína. Jeho kniha „Podstata židovství“, vydaná v roce 1905, mu přinesla značnou slávu a uznání. V roce 1912 začal Baeck působit jako rabín berlínské obce a krátce nato se stal také docentem na Vysoké škole vědy o židovství.
Během první světové války v letech 1914 až 1918 sloužil Baeck jako polní rabín v Německé císařské armádě. Jeho zkušenosti a postřehy z této doby měly hluboký vliv na jeho pozdější dílo a teologii. Po převzetí moci nacisty v roce 1933 převzal Baeck předsednictví Říšského zastoupení německých židů, zastřešující organizace, která v letech 1933 až 1938 sdružovala německé židy. Po rozpuštění Říšského zastoupení v roce 1939 stál Baeck v čele nacisty kontrolovaného Říšského sdružení až do své deportace do Terezína 27. ledna 1943.
Po druhé světové válce se Baeck přestěhoval do Velké Británie, kde žila jeho dcera Ruth. Po roce 1945 vyučoval mimo jiné na Hebrew Union College ve Spojených státech a nakonec se stal předsedou Světové unie progresivního judaismu (World Union for Progressive Judaism). V této době vydal své druhé významné dílo „This People Israel“, které částečně napsal během svého věznění nacisty. Leo Baeck zemřel v Londýně v roce 1956.
Baeckovy knihovny
Baeck byl nejen vynikající učenec, ale také vášnivý sběratel knih. Jeho soukromá knihovna čítala úctyhodnou sbírku více než 4 tisíce svazků a odrážela široké spektrum jeho zájmů a znalostí. Tato sbírka však byla více než pouhým souborem knih; byla zrcadlem jeho badatelských zájmů a akademické sítě.
Baeck byl také členem berlínského Klubu milovníků knih a udržoval blízké přátelství s Jenny Wilde, knihovnicí Vysoké škole vědy o židovství. Baeck byl známý svými pravidelnými dary školní knihovně. Pravděpodobně si pamatoval, jak důležitá pro něj tato veřejně přístupná knihovna byla, když byl ještě nemajetným studentem. Vydrancování nejprve univerzitní knihovny a poté krádež jeho soukromé sbírky, když byl Baeck deportován do Terezína, pro něj byla těžkou ranou. Po válce se podařilo získat zpět přibližně 40 knih z jeho soukromé sbírky, což bylo vše, co ze 4 tisíc knih zbylo.
Z původních 60 tisíc knih školní knihovny jich však válku přežilo více a vznikla debata o budoucnosti těchto znovuobjevených knih. Vzhledem k tomu, že univerzita již neexistovala, chtěla například Hebrejská univerzita v Jeruzalémě tyto knihy převézt do Jeruzaléma. Baeck se naopak zasazoval o to, aby byly poslány do Anglie, kde našlo útočiště mnoho německých židů včetně něj samotného. Krátce před jeho smrtí byla v Anglii založena vysoká škola, která se považovala za nástupce vysoké školy a po Baeckově smrti byla přejmenována na Leo Baeck College. Dnes jsou na této škole uloženy knihy z bývalé školní knihovny a také části Baeckovy druhé soukromé knihovny, kterou škole odkázala jeho dcera.
„Jaký je člověk, taková je jeho věda.“