V době sílících represí proti židům aktivně podporovala vedoucí knihovny Jenny Wilde v udržování chodu knihovny. Toto nasazení zajistilo, že židovští čtenáři měli i přes rostoucí restrikce nadále přístup ke knihám – což bylo v té době všechno, jen ne samozřejmost.
O Adele Sperling je toho známo jen málo. Jedna vzpomínka na ni však přežila věky, i když přesné okolnosti nelze potvrdit: Stejně jako tehdy i dnes je nevyřešenou záhadou, proč mohla vysoká škola tak dlouho existovat. Všechny ostatní významné rabínské semináře v Německé říši byly totiž po listopadovém pogromu na konci roku 1938 nuceny zavřít. Nikoli však Vysoká škola vědy o židovství. Té se podařilo udržet svůj chod až do léta roku 1942.
Podle Wolfganga Hamburgera, jednoho z posledních studentů školy, to byla právě zásluha Adele Sperling, že se mohla udržet tak dlouho. Hamburger ve svých pamětech píše o následcích pogromu z listopadu 1938:
„Přestože byl v prvních týdnech po násilných nočních událostech, kdy byly vypáleny synagogy a zničen židovský majetek, pravidelný akademický provoz na vysoké škole pozastaven, knihovna zůstala otevřena. Mladá asistentka Adele Sperling vykonávala svou práci v čítárně, když přišel důstojník gestapa a zeptal se, jaká organizace v budově sídlí. Její odpověď, že se jedná o školu, ho uspokojila a on budovu opět opustil, protože to bylo v době, kdy se po celé zemi zřizovaly židovské školy pro židovské žáky, kteří byli vyloučeni z veřejných škol. Vypráví se, že nevědomost jednoho úředníka gestapa a neurčitá odpověď knihovnice zachránily vysokou školu na několik dalších let.“
Dlouhá existence vysoké školy znamenala pro zaměstnance dočasnou ochranu před deportací. Když byla škola v létě 1942 uzavřena, Adele Sperling a její kolegové o tuto ochranu přišli. Dne 1. března 1943 byla Adele Sperling zatčena v rámci tzv. tovární akce, deportována do koncentračního a vyhlazovacího tábora Osvětim a zavražděna. Poslední adresa, která jí byla připsána, byl byt Jenny Wilde, která se mladé kolegyně ujala.